// Obsah

Tato obrazovka prošla obyčejnou pračkou s pracím prostředkem padesátkrát a sotva zeslábla. Je vetkaná do rukávu a je o něco větší než pohlednice. Dá se na ní otevřít kalkulačka nebo kompas. Přeskakují fotky. Přehrává se video. Rozumí dokonce hlasovým příkazům. Stiskněte prstem obrázek a rukáv zareaguje jako telefon. Žádný odnímatelný elektronický modul tu není: LED diody a čipy ukryté ve vláknech jdou do bubnu samy.

Inženýři z Národní univerzity v Singapuru rukáv popsali v článku v Nature 21. října 2026. Nejpřekvapivější je na něm skromnost. Displej má 5 184 pixelů, téměř o třetinu víc než tlačítkový telefon Nokia 3310. Přesto ho autoři nazývají prvním dotykovým displejem na světě utkaným z vlastních vláken oděvu. Každé vlákno se rozsvěcí a zároveň vnímá dotek.

Padesát praní zní abstraktně. Pokud něco perete jednou týdně, je to skoro rok nošení: rekord pro elektroniku, ale zatím ne roky, které vydrží běžný kus oblečení. Chytré oblečení se slibuje zhruba deset let a pořád klopýtá o dvě věci: praní a software. Nový rukáv dělá pokrok v té první. S tou druhou se zatím nikdo nevypořádal.

Vlákno silné milimetr

Displej se skládá z 54 vláken položených podél předloktí. Každé nese 96 LED diod, což dává obraz 96 × 54 bodů. Pod diodami, uvnitř téhož vlákna, leží druhá vrstva, která vnímá tlak. Špička prstu uzavře obvod, řídicí jednotka zjistí kde a nejbližší pixel se rozsvítí.

Vlákno se vyrábí tepelným tažením, stejným trikem, jakým se táhne optické vlákno. Zhruba řečeno: nejprve se vytvoří tlustý vrstvený předlisek, jakýsi nadměrný model budoucího vlákna. Pak se zahřeje, až změkne jako karamel, a vytáhne. Vrstvy zůstanou v původním pořadí a výsledkem je vlákno silné asi milimetr a dlouhé až deset metrů . Pro představu: 54 řad po 17 centimetrech dává v rukávu dohromady asi devět metrů. Na celý displej by tedy stačilo jediné vytažení.

Nejtěžší bylo vedení. Vlákno je v podstatě jednorozměrné, takže skoro není kam umístit složité obvody, vysvětluje vedoucí skupiny Tural Khudiyev, odborný asistent na Fakultě designu a inženýrství NUS. Displej vznikl, teprve když se tým naučil proměnit vlákno v „elektronické stavební kameny“, které se chovají jako obyčejná příze.

Jak zapájet 20 000 kontaktů uvnitř vlákna

Ve vláknu jsou extrémně tenké izolované dráty. Laser sundá izolaci přesně tam, kde je potřeba kontakt. Roztavená pájka se pak rozlije po drátu a přilne jen k odkrytým místům, podobně jako se voda sráží do kuliček na čistém skle mezi mastnými skvrnami. Tak displej rukávu propojuje víc než 5 000 čipů přes více než 20 000 elektrických spojů.

Tlustý předlisek se táhne do vlákna a čipy se podél něj řadí jako korálky
Tlustý předlisek se táhne do vlákna a čipy se podél něj řadí jako korálky

Rozlišení tlačítkového telefonu

Každý bod na rukávu je velký skoro jako špendlíková hlavička, asi dva milimetry. Na displeji Nokie 3310 byly body více než čtyřikrát menší a na moderním smartphonu je pouhým okem už nerozeznáte.

Na kalkulačku nebo střelku kompasu to stačí. Na dlouhou chatovou zprávu ne a univerzita to nezastírá. Další krok tým vidí v menších čipech a tenčích vláknech: metoda obojí umožňuje, což by zostřilo obraz a dovolilo vlákno plést a vyšívat na běžných továrních strojích.

Na oplátku je tu každý bod barevný a obraz se mění třicetkrát za sekundu, jako u normálního videa. A látka s displejem dýchá stejně dobře jako bavlna nebo denim. To je důležitější, než to zní. Nikdo nebude nosit oblečení, v němž se potí pod plastovou fólií, ať svítí sebechytřeji.

Svítící látka se ostatně už předváděla. V roce 2021 skupina Huisheng Penga z univerzity Fudan v Šanghaji popsala v Nature displejový textil dlouhý šest metrů a široký 25 centimetrů. Byl utkaný na průmyslovém stavu jako obyčejná látka, ale klávesnice a napájení tvořily samostatné kusy látky. V singapurském rukávu se světlo a dotyk vejdou do jediného vlákna spolu s vedením, a proto se mu říká dotykový displej.

Bunda na deset praní

Pokusů dostat chytré oblečení do běžného života bylo několik a ten nejhlasitější skončil tiše. V roce 2015 Google představil Project Jacquard: vodivé nitě, které lze vetkat do normální látky. První partnerkou byla značka Levi’s a na podzim 2017 se v obchodech objevila džínová bunda za 350 dolarů. Byla určená městským cyklistům. Přejeli jste prstem po levé manžetě a skladba ve sluchátkách se přeskočila, zatímco telefon v kapse přijal hovor nebo vám řekl, kam zahnout.

Veškerá elektronika sídlila ve vyjímatelném plastovém štítku na manžetě, který se před praním odepnul. Do bubnu šly jen vodivé nitě a Google slíbil zhruba deset praní . Později upřesnil, že deset cyklů je minimum, které bunda zvládla v testech tvrdších než domácí praní. Skutečný rozdíl oproti singapurskému rukávu je jinde: tam do pračky jdou samotné LED diody a čipy.

// Časová osa

  1. Google představuje Project Jacquard a jako prvního partnera jmenuje Levi’s.
  2. Bunda Levi’s s Jacquardem jde do prodeje za 350 dolarů.
  3. Google vypíná aplikaci Jacquard a dotykové manžety přestávají fungovat.
  4. Singapurští inženýři zveřejňují rukáv, ve kterém každé vlákno svítí a vnímá dotek.

Bundu nezabilo praní: Google vypnul aplikaci Jacquard a manžety oněměly. Pořád tam byly, ale nic už na ně nereagovalo. Chytrá bunda za 350 dolarů se proměnila zpátky v bundu.

Co rukávu ještě chybí

Oznámení univerzity mlčí o tom, na co by se zeptal každý kupec jako první: o baterii a o tom, kdy by rukáv vůbec mohl jít do prodeje. Chybí i cena. Je to laboratorní prototyp a údaje o praní a ohýbání změřil tým sám v laboratoři. Vlákna přežila 1 000 ohybů o poloměru pět milimetrů, ale nikdo nezkoušel, jak zvládnou zimu v batohu. Neví se ani, co se s displejem stane po setém praní: tolikrát ještě vypraný nebyl.

Khudiyev vidí první využití v medicíně. Rukáv už ukazuje tělesnou teplotu. Podle něj by oděv mohl průběžně sbírat údaje o těle prostřednictvím senzorů vetkaných do vláken a nositel by je mohl sledovat přímo na rukávu, bez telefonu či hodinek. Pro staršího pacienta s problémy s tlakem nebo pro běžce to zní lákavě.

Zbývá druhá slabina, tu laboratoř nespraví. Vlákno můžete udělat odolným, ale aplikace za ním žije přesně tak dlouho, jak dlouho ji firma chce podporovat. Software bundy Levi’s vydržel pět a půl roku. Vlákno se naučilo přežít pračku, ale kdo se zaváže podporovat software pro oblečení, které lidé nosí roky?