Sluneční světlo v noci na prodej a za světlo nikdo neručí

Pozemní maketa budoucí služby. Reflektory měly ukázat, jak by vypadalo světlo z oběžných zrcadel. Společnost přizvala dobrovolníky z China Lake Mountain Rescue, kteří si prošli svou obvyklou noční práci: prohledávání terénu po čtvercích, nošení nosítek, zajišťování lan. Podle DarkSky International to dělali nejdřív ve tmě a pak pod světelnými kužely.

Phillip Cash, vedoucí operací týmu, řekl, že světlo bylo o chlup jasnější než úplněk. Pátrači viděli zhruba tři míle na všechny strany. Místní obyvatelé o zkoušce nevěděli. Nevěděli o ní ani astronomové, mezi nimi astrofyzik z Princetonu Gáspár Bakos, který u amerického regulátora podal proti projektu námitky, píše Sky & Telescope . Povolení nebylo potřeba: reflektory stály na zemi, ne ve vesmíru.

Cash připustil, že světlo práci usnadnilo. Jenže aby se změřila viditelnost, společnost rozmístila po svahu bílé lesklé krabice dlouhé asi čtyři stopy. Při výcviku záchranáři obvykle hledají zatížené figuríny v oblečení. „Nepředstavují těla, ta nosí oblečení,“ řekl Cash. „Neodrážejí světlo stejně.“ Lesklá bílá krabice je vidět z velké dálky téměř za jakéhokoli osvětlení, takže zkouška mohla výsledek přikrášlit.

Jeho celkový verdikt byl klidný: „Nemyslím si, že to změní pátrání a záchranu navždy. V noci už pracujeme docela dobře.“ Větší užitek viděl u velkých katastrof, kdy je pod troskami uvězněno hodně lidí a je třeba naráz osvětlit celou čtvrť. Háček je v ceně: společnost mluvila o sazbách srovnatelných s hodinou provozu vrtulníku. Většina záchranných týmů si to nemůže dovolit.

Několik set kilometrů nad zemí je Slunce ještě vidět, i když je pod ním už noc. Ploché zrcadlo zachytí jeho paprsky a při správném náklonu je pošle dolů. Výsledkem je světelná skvrna na povrchu. Její velikost závisí na výšce dráhy: u jednoho zrcadla je to asi pět kilometrů v průměru.

Skvrna se pohybuje spolu s družicí, takže jedno zrcadlo osvětlí místo jen na pár minut. Aby světlo vydrželo déle, je potřeba mnoho družic, které se střídají. První družice společnosti, Eärendil-1, rozvine zrcadlo o rozměrech 18 × 18 metrů, zhruba jako dvě volejbalová hřiště. Funkční zrcadla mají mít 54 × 54 metrů: devět takových hřišť vedle sebe, tedy zhruba 18 volejbalových. Celkem chce společnost podle Time mít do roku 2035 nahoře kolem 50 000 družic.

Ano, před téměř 34 lety. Dne 4. února 1993 se ruská nákladní loď Progress M-15 odpojila od stanice Mir a rozvinula Znamja 2, zrcadlo o průměru 20 metrů . Světelná skvrna zhruba pět kilometrů široká přejela nad nocí Evropy od jižní Francie po Bělorusko. Velkou část kontinentu zakrývaly mraky, ale meteorologové v Alpách, nad vrstvou oblačnosti, záblesk zachytili. Odhadli ho zhruba na jas úplňku. Pokračování v roce 1999 selhalo, když se zrcadlo Znamja 2.5 zachytilo o anténu lodi. Znamja 3 se do vzduchu nikdy nedostalo: projekt byl zrušen.

Reflektory při zkoušce dávaly světlo o chlup jasnější než úplněk. Skutečné zrcadlo slibuje víc. Bakos a jeho spoluautoři spočítali, jak by vypadalo jediné funkční zrcadlo o rozměrech 54 × 54 metrů. Pro toho, kdo by stál v jeho paprsku, by bylo asi 40krát jasnější než úplněk . Země pod nohama by byla stejněkrát jasnější. Společnost tento odhad zpochybňuje.

Skutečný rozdíl oproti Měsíci ale není v množství světla. Měsíc visí na obloze jako široký, matný kotouč. Ploché zrcadlo odráží samo Slunce a vypadá jako drobná tečka. Zjednodušeně řečeno: člověk ve světelné skvrně vidí malý kousek slunečního disku, stejně jasný jako povrch Slunce. Hvězdy uvnitř skvrny by zmizely a záře oblohy bude podle Bakose „horší než ve velkých městech, jako je Londýn“.

Nejdřív amatérským astronomům. Dalekohled sbírá světlo a zvětšuje obraz, takže namířit ho na takovou tečku se blíží namíření na Slunce. Americká astronomická společnost před regulátorem varovala před možným poškozením zraku a před krátkodobým oslněním pilotů a řidičů. Společnost namítala, že družice je navržena tak, aby byla co nejjasnější, a ochránit vědecká pozorování je proto nesmírně obtížné.

Biologové a bojovníci za tmavou oblohu upozorňují, že světlo v noci narušuje vnitřní hodiny lidí i zvířat. A záře by se neudržela uvnitř skvrny, protože vzduch světlo rozptyluje. V modelu Bakose a jeho spoluautorů by za jasné noci i ve vzdálenosti 14 km od skvrny byla většina oblohy jasnější než za úplňku a ještě ve vzdálenosti 34 km by obloha ve směru ke skvrně přesvítila noc s úplňkem.

Americký Federální komunikační úřad (FCC), který rozhodl, že noční obloha není jeho věc. Dne 9. července 2026 FCC povolil stavbu, vypuštění a provoz družice Eärendil-1 . Úřad přiděluje rádiové spektrum, takže posuzoval hlavně to: jak bude družice komunikovat se Zemí a jak ji z oběžné dráhy odstraní, aby se nestala kosmickým odpadem. Světlo, kvůli kterému se družice vypouští, i škody pro astronomii označil za záležitost mimo svou působnost.

K žádosti přišlo přes 1 800 veřejných připomínek, mnohé z nich odmítavé. Dne 6. srpna požádaly ekologické organizace včetně Earthjustice a DarkSky International úřad, aby své rozhodnutí zrušil. Ta žádost dosud čeká na vyřízení.

Reflect Orbital říká, že nebude svítit na chráněná přírodní území ani na místa vyhrazená astronomii. Zákazníci podle mluvčího společnosti budou potřebovat povolení, souhlas místních úřadů a ověření totožnosti, jaké provádějí banky. Tyto odpovědi cituje astrofyzik Richard de Grijs , který se ptá, kdo vůbec má o takových věcech rozhodovat.

Sliby se týkají skvrny, ale fyzika přesahuje její okraje. Zákazník si kupuje kruh o průměru asi pět kilometrů, zatímco obloha se podle výpočtů astronomů rozjasní na desítky kilometrů kolem. De Grijs upozorňuje na totéž: odražené světlo dopadá na plochu, která může být mnohem větší než ta, za kterou zákazník zaplatil.

Eärendil-1 má letět jako sekundární náklad na raketě SpaceX do konce roku 2026, pevný termín ale zatím není. Původním cílem byl duben. Reflect Orbital s ní chce vyzkoušet samotnou technologii a její pojistky. Tisíce dalších družic po ní zůstávají zatím jen plánem.