Největší elektrický trajekt potřebuje zásuvku pro celé město

16 megawattů. Podle Pabla Lópeze, který řídí provoz Buquebusu v uruguayském městě Colonia del Sacramento, je to zhruba tolik, kolik spotřebuje celé město. Stejný výkon dodávají i dvě nabíječky v místním přístavu, postavené pro jediný trajekt. „To je výkon, který potřebuje celé město Colonia, proto se muselo postavit samostatné vedení,“ vysvětloval López na podzim 2025, když začala instalace.

Trajekt se jmenuje China Zorrilla podle uruguayské herečky, která byla blízkou přítelkyní zakladatele Buquebusu Juana Carlose Lópeze Meny, a je to největší loď na baterie, jaká kdy vznikla. Dne 22. října 2026 zahájil pravidelný provoz přes záliv Río de la Plata mezi Buenos Aires a Colonií, na první plavbě vezl přes 700 cestujících. Postavila ho australská loděnice Incat. Postavit loď na baterie se ukázalo jako zvládnutelné. Těžké bylo všechno kolem. Trajekt přeplul oceán jako náklad na palubě jiné lodi, což nepřekvapí: baterie vydrží jen zhruba hodinu a půl provozu. A na břehu potřeboval zásuvku velikosti města.

Dvě stě padesát tun ve čtyřech místnostech

Trajekt je dlouhý 130 metrů a široký 32. Vezme 2 100 cestujících a 225 aut a pod palubou, ve čtyřech samostatných bateriových prostorech, leží 5 016 bateriových modulů o celkové hmotnosti asi 250 tun. Uloží přes 40 megawatthodin. Incat uvádí, že je to čtyřikrát víc než u jakékoli dosavadní baterie na lodi.

Čtyřicet megawatthodin si snáz představíme v autech. Pokud má velký elektromobil baterii o kapacitě 75 kWh, trajekt pojme energii zhruba 530 takových vozů. Je to hrubý odhad, ale měřítko je jasné: v podpalubí jede 225 aut, zatímco baterie nesou náboj flotily víc než dvakrát větší.

Podle odhadu Incatu to stačí na zhruba 90 minut provozu. Asi 55 km dlouhá plavba přes Río de la Plata trvá 75 minut, takže se trajekt musí nabíjet po každé cestě, v obou přístavech. Osm elektromotorů pohání osm vodních trysek a žádný dieselový motor pro pohon na palubě není.

První cestující nejvíc zaujalo ticho. Podle Perfilu jelo více než 700 lidí na první plavbě bez hluku motorů a bez nepříjemných mechanických vibrací. Generální ředitel Incatu Craig Clifford, který byl na palubě, přesně to čekal: nejvíc lidi podle něj překvapí, že známé hučení motorů prostě zmizelo.

Nejrychlejší trajekt a jeho pomalý nástupce

Buquebus má po ruce zřejmé srovnání. Před lodí China Zorrilla byl jeho největším plavidlem Francisco, další stavba Incatu, proslulá rychlostí. Guinnessova kniha rekordů ho uvádí jako nejrychlejší trajekt světa, s rychlostí 58,1 uzlu, tedy asi 107 km/h. China Zorrilla veze dvakrát víc lidí než Francisco.

Nový trajekt měl být podobný. Návrh z roku 2019 počítal se čtyřmi motory na zkapalněný zemní plyn a rychlostí kolem 37,5 uzlu. Pak Buquebus požádal loděnici, aby prověřila variantu na baterie, a v roce 2023 se návrh uprostřed stavby změnil. Předseda Incatu Robert Clifford to označil za záměrný skok, ne za postupný krok: ceny paliv kolísaly, baterie zlevnily a nabíjení se výrazně zrychlilo.

López Mena to vyjádřil jednodušeji. „Když se naskytla šance postavit elektrickou loď, nechtěli jsme čekat na tu další. Chtěli jsme, aby to byla právě tahle,“ řekl v září 2026.

Za ten skok se platí rychlostí: provozní rychlost elektrického trajektu je omezena na 25 uzlů, tedy asi 46 km/h, a rozdíl je dobře vidět vedle jeho dvou plynových sourozenců.

Loď by technicky mohla jet rychleji, řekl Pablo López, ale spotřeba energie by byla příliš vysoká. Ve vodě odpor roste rychleji než rychlost, takže každý další uzel spolkne neúměrně velký kus náboje.

Přes oceán na cizí palubě

Největší elektrická loď světa nepřeplave oceán vlastní silou. Baterie vystačí na jednu krátkou plavbu a cesta z Tasmánie do Uruguaye měla podle Infobae po moři přes 15 000 km.

Trajekt proto cestoval na jiné lodi. Dvěstěsedmnáctimetrový poloponorný Black Marlin spustil svou nákladovou palubu pod hladinu řeky Derwent u Hobartu, trajekt se nastavil nad ni a po vyčerpání zátěže se zvedl z vody. Plavba trvala zhruba 40 dní. Vyrazila o několik měsíců později, než se plánovalo, protože příjezd Black Marlinu se zpozdil kvůli výpadkům v Hormuzském průlivu. Dne 12. září 2026 byl trajekt v uruguayském přístavu Nueva Palmira spuštěn na vodu a dva remorkéry ho doprovodily do Colonie. Do provozu vstoupil o víc než rok později, než loděnice slíbila v roce 2023.

Město na zásuvce

V tomto příběhu jsou přístavy stejně důležité jako loď. Pro jediné plavidlo dostala Colonia nabíječky, nový kabel a rozvodnu za asi 20 milionů dolarů a nakonec platí provozovatel, zčásti z budoucích účtů za elektřinu.

Plné nabití trvá podle odhadu Incatu asi 40 minut. Pablo López řekl, že nabíjení zapadá do obratu cestujících. Trajekt se nabíjí, zatímco auta vyjíždějí a kontrolují se jízdenky, a jízdní řád se téměř nemění.

Pro Uruguay je takový zákazník dokonce užitečný. Předsedkyně UTE Andrea Cabrera při představení trajektu připomněla, že 98 % elektřiny v zemi pochází z obnovitelných zdrojů. V roce 2024 López Mena vysvětloval, že uruguayská výroba někdy dosahuje 120 % poptávky a přebytek není kam uložit. Trajekt, který se nabíjí po každé plavbě, může část těch přebytků proměnit v jízdy.

Co tento trajekt dokazuje a co ne

Zatím dokazuje jedno. Velký osobní trajekt může jezdit na baterie podle jízdního řádu, pokud je trasa krátká a na obou březích stojí výkonné nabíječky. Incat uvádí, že už staví další tři elektrické trajekty, každý dlouhý 129 metrů, pro dánského provozovatele Molslinjen.

Dlouhé trasy zůstávají mimo dosah, stejně jako otevřený oceán. S odkazem na provozovatele New Atlas uvádí úspory paliva 4,5 milionu dolarů ročně a dobu návratnosti pět až osm let. To jsou projekce, ne výsledky. Ani Buquebus neprozradí přesný dojezd. „V praxi uvidíme skutečný dojezd. Na moři se mění víc než na souši,“ varoval Pablo López.

Pro cestující je jízdné důležitější než jakýkoli rekord. Do toho jízdného se teď promítá výkon celého města odebíraný v přístavu a cenu té energie určuje dodavatel. Hlavním dodavatelem provozovatele býval palivový koncern. Teď je to rozvodná síť. López Mena to pochopil už v roce 2024, když se loď ještě stavěla. „Musím požádat o slevu: s nižšími náklady můžeme snížit jízdné,“ řekl tehdy.