// Obsah
Obhajoba stála na jediné myšlence: bitcoin je jen elektronický záznam, žádnou vlastní hodnotu nemá, a co nemá cenu, to nelze ukrást. Obžalovaný pomáhal gangu, který výhrůžkami donutil rodinu na thajském ostrově Samui poslat mu 2,48 bitcoinu. Nejvyšší soud Thajska zasedl v plném složení a s touto námitkou nesouhlasil. Stručné shrnutí rozsudku zveřejnil 28. října 2026: bitcoin je majetek a zákon ho před loupeží chrání stejně jako peněženku.
Dá se ukrást něco, co nemůžete vzít do ruky? Otázka zní naivně, ale právníci se o ní přou přes deset let a každá země odpovídá jinak. Tokijský soud roku 2015 rozhodl, že bitcoin nelze vlastnit. A na konci 19. století německý soud stejnou logikou osvobodil člověka, který kradl elektřinu: proud prý není věc. Na odpovědi závisí docela všední věci. Přijme policie oznámení o krádeži? Komu připadnou mince, když burza zkrachuje?
Kavárna na Samui
Všechno se stalo 15. září 2022 v kavárně na Samui. K muži a jeho manželce, občance Ruska, přisedlo pět cizinců. Podle převyprávění případu dali najevo, že vědí, kde rodina chodí, a pohrozili malému dítěti. Muže udeřili do obličeje. Manželka pod nátlakem koupila 2,480801 BTC za 50 000 dolarů, tedy asi 1,878 milionu bahtů podle tehdejšího kurzu, a poslala je na peněženku jednoho z útočníků.
Obžalovaného jménem neuvádějí, ve spisech je to „pan A.“. Mezi pěticí v kavárně podle převyprávění rozsudku nebyl. Pomáhal gangu s cestou a ubytováním na ostrově a pak s útěkem trajektem. Soud první instance mu dal 15 let a zkrátil trest o třetinu, protože jeho výpověď pomohla vyšetřování. Vyšlo deset let. Soud mu také uložil vrátit bitcoiny poškozeným, a pokud to nepůjde, vyplatit jim 1,878 milionu bahtů. Nejvyšší soud, jak píše CoinDesk, desetiletý trest potvrdil.
Argument obhajoby není tak prázdný, jak by se zdálo. Paragraf 137 thajského občanského zákoníku, na který se odvolává i sám Nejvyšší soud, nazývá věcí předmět, který má hmotnou podobu. Bitcoin do ruky nevezmete, nemá váhu ani velikost.
Soud zašel na věc od trhu. Bitcoin má tržní cenu, dá se vyměnit za hotovost, pokud se najde kupec, a vlastnit ho může kdokoli. Stojí aspoň tolik, kolik za něj někdo zaplatil. Soudci se odvolali i na výnos z roku 2018 o digitálních aktivech, který kryptoměnu popisuje jako elektronická data, kterými se platí za zboží a služby. Dopis Thajské banky, že kryptoměna není zákonným platidlem, soud vzal na vědomí, ale označil ho za odpověď na jinou otázku. Zlatým slitkem ani obrazem se také v obchodě platit podle zákona nedá, a ukrást se dají. Ne každý majetek se hodí k placení.
Proud také není věc
Podobný spor už se vedl a tehdy vyhrála obhajoba. Od 12. do 17. ledna 1895 napájel obyvatel Kielu svůj motor proudem z městské elektrárny a platit nehodlal. Zemský soud v Kielu ho osvobodil. Podle německého trestního zákoníku se dala ukrást jen movitá věc a věc musela mít hmotnou podobu. Elektřina je podle soudců síla nebo stav, ne látka. Dne 20. října 1896 potvrdil osvobození Říšský soud v Lipsku.
Bez zákona soud trestat nesmí, a tak zákon napsali. Dne 9. dubna 1900 přijali v Německu zákon o trestání „odběru elektrické práce“: vězení nebo pokuta do 1500 marek. Dodnes žije v německém trestním zákoníku jako samostatný paragraf 248c. Stojí v hlavě o krádeži, ale samotný odběr proudu krádeží nazván nebyl.
Bitcoin má stejný problém jako proud: nedá se strčit do kapsy. Elektřina ale aspoň teče drátem, kdežto bitcoin je jen výsledek záznamů ve společné tabulce převodů.
458 mincí, které nelze vlastnit
V roce 2014 zkrachovala tokijská burza Mt. Gox: předtím jí ukradli obrovské množství bitcoinů. Jeden z klientů požadoval po správci konkurzní podstaty vrácení svých 458 mincí. Logika je prostá: když bitcoiny patří jemu, je třeba je vyjmout ze společné podstaty a vydat majiteli.
V srpnu 2015 ho Tokijský okresní soud odmítl. Japonský občanský zákoník uznává vlastnictví jen k hmotným věcem. Klient dokazoval, že záznam v blockchainu je jeho bitcoin a že s ním nakládá jen on sám. Soud nesouhlasil ani s jedním. Blockchain uchovává historii převodů a „zůstatek“ vznikne, až když se ty převody sečtou. Samostatný záznam, který by byl samotným bitcoinem, tam není.
Je to rozhodnutí první instance a závazné je jen pro strany sporu. Je z něj ale dobře vidět, kam taková logika vede.
Pokud bitcoin nelze vlastnit, klient zkrachovalé burzy je jen další věřitel ve frontě.
Penthouse za cizí USDT
V Singapuru se v roce 2023 otázka objevila v případu kolem výplat. Ho Kai Xin pracovala u dodavatele, který vyplácel zaměstnancům burzy Bybit mzdu v kryptoměně, a měsíční tabulky plateb upravovala jen ona. Mezi 31. květnem a 31. srpnem 2022 odešlo osmi podivnými platbami na čtyři adresy 4 209 720 USDT. Jedna peněženka byla podle záznamů svého poskytovatele registrována na její občanský průkaz, s jejím vlastním selfie. Ho sama viní bratrance Jasona, který prý používal její notebook. Soud usoudil, že Jason buď neexistuje, nebo nic takového nedělal.
Peníze podle tvrzení Bybit šly na nové auto asi za 362 tisíc singapurských dolarů a zboží Louis Vuitton za 30 tisíc. Ho se vzdala už objednaného státního bytu a spolu s manželem koupila penthouse ve svobodném vlastnictví téměř za 3,7 milionu. Soudce Philip Jeyaretnam napsal, že vlastník kryptoaktiva má vlastnické právo k „věci v pohledávce“ (anglicky „chose in action“). Je to podobné jako s penězi na bankovním účtu: nedotknete se jich, ale jsou vaše a soud je ochrání. A protože USDT (stablecoin vázaný na dolar) je něčí majetek, může soud po Ho nejen vymáhat dluh, ale i nařídit jí vrátit majiteli samotné mince.
Mince klientů, ne burzy
Příběh Mt. Gox má zrcadlový protějšek. Přišel ze země obecného práva, kde se právo z velké části skládá z dřívějších soudních rozhodnutí. V roce 2020 řešil novozélandský soudce Gendall úpadek napadené burzy Cryptopia. Rozhodl, že mince na burze patří klientům, zatímco sama burza je jen držela pro více než 900 tisíc lidí. Takové rozhodnutí má i poražené. Mince se vyňaly ze společné hromady a těm, kterým Cryptopia dlužila peníze, zbylo méně: místo zhruba 85 % dluhu jim teď hrozilo méně než polovina.
Británie nakonec tento přístup zapsala do zákona o digitálních aktivech, který vstoupil v platnost 2. prosince 2025. Dřív anglické právo znalo dva druhy osobního majetku: věci, které lze vzít do ruky, a pohledávky, jako dluh z dlužního úpisu nebo peníze na účtu. Teď věc neztrácí ochranu vlastnictví jen proto, že nezapadá ani do jednoho z nich. Kryptoměna tak může být třetím druhem majetku. Kde budou jeho hranice, rozhodnou soudy.
Rusko se nejdřív naučilo zabavovat
Poškozená z kavárny na Samui je občankou Ruska a její země došla ke stejné odpovědi z druhé strany: začala zabavováním. Dne 20. února 2026 prezident podepsal zákon, podle kterého se digitální měna pro trestní zákoník považuje za majetek. Týká se především konfiskace a zajištění. Vyšetřovatel může zabavit nosič s klíči, od flashky po hardwarovou peněženku, a pokud je to technicky možné, převést mince na adresu pod kontrolou státu.
O čtyři měsíce později, 16. června 2026, Plénum Nejvyššího soudu aktualizovalo své usnesení z roku 2002 o krádeži, loupeži a násilné loupeži. Na seznamu toho, co lze ukrást, se vedle bezhotovostních peněz a digitálních rublů objevila digitální měna a digitální práva. Odcizení takových prostředků je dokonáno v okamžiku odepsání z účtu poškozeného. Pro oběti to znamená, že soudy mají odčerpání kryptoměny posuzovat jako krádež nebo loupež, stejně jako krádež peněz z účtu.
Uznání má i druhou stranu a na ruském pořadí je dobře vidět. Zákon chrání majetek před zlodějem, ale tentýž zákon ho může zajistit a zkonfiskovat. Pro majitele bitcoinů je to férový obchod: dokud se mince považuje jen za data, je těžké potrestat zloděje i vrátit mince majiteli.
Náhrada podle kurzu z roku 2022
Zbývá rodina z kavárny na Samui. Soud spojil hodnotu bitcoinu s kupní cenou a na ní je postavena i náhrada: 1,878 milionu bahtů, pokud se mince nevrátí. A 30. října 2026, na pozadí napadení Binance, bitcoin klesl pod 77 tisíc dolarů. Stejných 2,48 BTC je dnes asi za 190 tisíc, tedy skoro čtyřikrát víc, než kolik za ně musela manželka zaplatit.
Pokud se mince nenajdou, rodina dostane v penězích zhruba čtvrtinu jejich dnešní ceny. Uznat bitcoin za majetek byla jen polovina práce. Další spor bude o tom, podle jaké ceny počítat: tehdejší, nebo dnešní.
