// Obsah
Dvanáct řádků na jednom listu A4 mělo v roce 2020 hodnotu skoro 54 milionů eur. Ir Clifton Collins na ten list vytiskl kódy k dvanácti bitcoinovým peněženkám po 500 mincích a schoval ho do hliníkového víčka pouzdra na rybářské pruty. Pouzdro zůstalo v pronajatém domě v hrabství Galway. Collins šel do vězení, dům se vyklidil a jeho věci skončily na místní skládce. Odpad odtamtud se podle zprávy The Irish Times z roku 2020 vozí do Německa a Číny ke spálení.
Přes šest let byly ty peníze mimo dosah: soud je zmrazil, ale nikdo je nemohl převzít. Pak se od března 2026 začaly peněženky otevírat jedna po druhé, zhruba každé dva měsíce. Dvacátého října se pohnula pátá: 500 bitcoinů, asi 41,5 milionu dolarů. První stejná dávka 500 mincí stála v březnu zhruba 34 milionů, rozdíl dělá kurz. Jen tři z těch pěti přesunů úřady oficiálně potvrdily a nikdo nevysvětlil, jak je to vůbec možné.
Jak se z včelaře stal majitel 6000 bitcoinů
Collins vyrostl v Crumlinu, čtvrti Dublinu. Pracoval jako hlídač, nějakou dobu choval včely a získával ceny za med, pak víc než deset let pěstoval konopí v pronajatých domech. Na přelomu let 2011 a 2012 výdělky investoval do bitcoinu. Mince tehdy stála pár dolarů, takže celá zásoba ho podle hrubého odhadu přišla na desítky tisíc dolarů.
Část peněz padla na koníčky. Collins si koupil dvoumístný vírník a bral hodiny létání a v roce 2020 předal státu majetek za 1,2 milionu eur: milion v bitcoinech, vírník, karavan a rybářskou loď .
Hlavní peníze ale ležely jinde. Na začátku roku 2017 měl na jednom účtu něco přes 6000 bitcoinů a bál se, že mu je hacker ukradne. Mince proto rozdělil do dvanácti nových peněženek, přesně po 500. Kódy ke všem dvanácti skončily na tom jediném listu.
Aby bylo jasné, proč na něm tolik záleželo, pomůže jeden detail. Bitcoin nemá banku ani tlačítko „zapomenuté heslo“. Právo mince utratit dává soukromý klíč: dlouhé číslo, které zná jen majitel. Peněženku i její zůstatek může na blockchainu vidět kdokoli, ale bez klíče se mince pohnout nedají. Nový klíč nevystaví žádná policie, soud ani vývojář.
Pouzdro na pruty skončilo na skládce
V roce 2017 zastavila hlídka Collinsův džíp na průsmyku Sally Gap v hrabství Wicklow a v autě našla konopí. Vyšetřovatelé pak vystopovali pěstírnu v Galway s rostlinami za asi 450 000 eur . Collins dostal pět let.
Zatímco byl ve vězení, někdo se vloupal do domu ve vesnici Farnaught a později se vše, co v něm zbylo, vyklidilo jménem majitele. Pracovníci skládky si vzpomínali, že viděli vyhozené rybářské vybavení. Pouzdro na pruty se nikdy nenašlo.
Policie příběhu uvěřila a měla k tomu důvody. Potvrdili ho majitel domu, lidé, kteří dům vyklízeli, i ti, kdo Collinsovi pomáhali bitcoiny rozdělit. K peněženkám se víc než rok před jeho dopadením nikdo nepřipojil. Sám Collins policistům řekl, že se se ztrátou smířil a bere ji jako trest za vlastní hloupost.
V únoru 2020 irský Vrchní soud rozhodl, že bitcoiny jsou výnosem z trestné činnosti, a trvale je zmrazil. Staly se nejcennějším majetkem v historii Criminal Assets Bureau (CAB), irské agentury, která zlodějům odebírá jejich majetek. Úřad si ho jen nemohl převzít. V říjnu 2024 měla dvanáctka peněženek hodnotu zhruba 350 milionů eur a úřad podle The Irish Times vyčkával v naději, že je jednou technika otevře.
Otevřít neotevřitelné
Dne 24. března 2026 irská policie vydala stručné prohlášení . Úřad ve spolupráci s Evropským střediskem pro boj proti počítačové kriminalitě Europolu získal přístup k peněžence s 500 bitcoiny a zabavil je, celkem asi 30 milionů eur (zhruba 34 milionů dolarů). Europol hostil vyšetřovatele v Haagu a poskytl „vysoce složité technické znalosti a dešifrovací prostředky“. Majitele prohlášení nejmenovalo.
Téhož dne si analytici z Arkhamu všimli , že 500 bitcoinů odešlo z adresy, kterou dlouho označovali jako „Clifton Collins: Lost Keys“, na úložný účet na burze Coinbase.
Jak se policie ke klíči dostala, není známo. Nápovědu dává jedno slovo: dešifrování. Dešifrovat jde jen to, co je zašifrované, což naznačuje, že vyšetřovatelé měli něco v ruce. Třeba soubor peněženky nebo kopii kódů na zabaveném zařízení, zamčené heslem. Hesla se dají uhodnout, když je dost výpočetního výkonu. Nešlo o prolomení samotného bitcoinu: to by ohrozilo každou peněženku na světě a nikdo na to nenašel žádný důkaz.
Další vysvětlení na stole
Analytici nabízejí několik vysvětlení a žádné není potvrzené. První: někde se objevila záložní kopie kódů. Druhé: forenzní specialisté obnovili data ze zabavených telefonů, počítačů nebo flash disků. Třetí: klíče byly uložené nedbale, například v duplicitních záznamech. Čtvrté: některé peněženky mají společný zdroj klíčů, takže jeden nález odemkne víc z nich. Arkham zmiňuje i verzi, která by se policii nelíbila: Collins si kopii nechal a v roce 2017 lhal. Jenže pak by bylo divné, že mince zabavuje stát.
Jeden detail stojí za zamyšlení. Peněženky se otevírají po jedné, s odstupem šesti až osmi týdnů. Kdyby vyšetřovatelé měli jediný hlavní klíč ke všem dvanácti, bylo by jednodušší vzít všechno najednou. Rytmus spíš připomíná práci, při které si každá peněženka žádá vlastní úsilí. To je náš odhad, ne fakt.
Třikrát oficiálně, dvakrát mlčky
Úřad potvrdil tři zabavení. Po březnu přišel květen, kdy mince podle Arkhamu zamířily na adresu patřící firmě Wintermute. To je společnost, která ve velkém nakupuje a prodává kryptoměny, takže mince nejspíš směřovaly k prodeji. Druhého července úřad oznámil třetí dávku a celkový součet vzrostl na 1500 bitcoinů . V květnu i v červenci úřad poděkoval Europolu téměř stejnými slovy a v květnu dodal, že další komentář nebude.
Pak přišly dva další převody. Koncem srpna a dvacátého října odešlo z Collinsových peněženek po 500 bitcoinech na adresu spojenou s Coinbase Prime, službou burzy pro velké klienty. Stejným směrem šla v červenci i třetí, oficiální dávka. I tyto mince vypadají, že se připravují k prodeji: příjemce rozdělil říjnovou dávku na 42 kusů , z toho čtyřicet po přesně 10 bitcoinech. Tak se dají snáz prodávat po malých částech. Arkham se domnívá, že za oběma převody nejspíš stojí orgány činné v trestním řízení, ale irské úřady mlčí.
Kam peníze putují
Podle irského práva může úřad zabavený majetek držet sedm let a pak ho předat ministerstvu financí, tedy do státního rozpočtu. Postup popsal už v roce 2020 Irish Examiner. Měřítko ukáže jedno srovnání. Za celý rok 2023 vrátil úřad do státní pokladny 8,6 milionu eur, což je nejlepší výsledek za 15 let. Jediná peněženka otevřená v březnu byla víc než třikrát cennější. Na rozdíl od britského případu s bitcoiny za 5 miliard dolarů , kde o mince bojují podvedení střadatelé, tu není s kým bojovat: peníze byly uznány za zločinecké a Collins se s nimi dávno rozloučil.
Co doopravdy znamená „ztraceno navždy“
Už v roce 2017 odhadla společnost Chainalysis, že se ztratilo mezi 2,8 a 3,8 milionu bitcoinů, tedy 17 až 23 % všech tehdy existujících mincí. Takové odhady stojí na jednoduchém signálu: mince, které se roky nehýbou. Collinsovy peněženky byly učebnicový případ. Skoro deset let ticha, příběh se spalovnou, soudní rozhodnutí a štítek „Lost Keys“ v blockchainovém prohlížeči.
Skutečné ztráty se také stávají, když klíč opravdu leží na skládce. V roce 2013 vyhodil Velšan James Howells pevný disk se 7500 bitcoiny. Dvanáct let žádal městskou radu v Newportu o povolení kopat a v lednu 2025 soud jeho žalobu zamítl s odůvodněním, že nemá „reálnou naději na úspěch“. Rada plánovala skládku uzavřít a překrýt. Howellsovy klíče leží na fyzickém disku pod tunami odpadků. Co měli vyšetřovatelé v Collinsově případě místo toho listu, se neví.
Nic z toho neznamená, že lze otevřít každou zapomenutou peněženku. Europol zjevně měl s čím pracovat, zatímco obyčejný člověk, který ztratil heslo, takové prostředky nemá.
Sedm Collinsových peněženek stále mlčí. Podle Arkhamu v nich leží 3500 bitcoinů, asi 291 milionů dolarů. Jenže ve světě bitcoinu se ukazuje, že „ztraceno“ znamená jen „zatím nikdo nenašel klíč“.
