// Obsah

Aby mohl David Durman oficiálně nepoužívat ChatGPT v práci, nemusel věřit v Boha. Je to humanista, tedy člověk, který staví morálku bez nadpřirozena. V září 2026 ho Kentuckyská univerzita osvobodila od umělé inteligence podle téhož paragrafu zákona, podle něhož si adventista může vzít volnou sobotu. Cestu k tomuhle rozhodnutí vyšlapali dlouho před neuronovými sítěmi odpírači branné povinnosti z 60. let: nechtěli bojovat, ale na víru v Boha se přitom neodvolávali. A ještě dřív, v roce 1961, Nejvyšší soud USA v jedné poznámce pod čarou postavil „sekulární humanismus“ vedle buddhismu.

Příběh 29. října vyprávěl TechCrunch a o tři dny dřív vítězství oznámila Americká humanistická asociace. O co jde, ukazuje jiný příběh. V srpnu 2025 popsal šéf Coinbase Brian Armstrong v podcastu, jak dal inženýrům týden na zapojení AI asistentů pro programování. Ty, kdo to nestihli, pozval na schůzku v sobotu. Někoho z těch, kdo neměl omluvitelný důvod, vyhodil. Armstrong sám svůj přístup označil za tvrdý. Durmanův případ ukazuje, že zaměstnanec má legální způsob, jak říct „ne“.

Dopis na oddělení rovných příležitostí

Durman pracuje na univerzitě jako administrátor: pomáhá výzkumníkům připravovat žádosti o granty. Používat AI mu zatím nikdo nenařizoval. Kolegové a vedení mu jen radili, ať to zkusí. Rozhodl se nečekat, až se rada změní v příkaz. Postrčil ho cizí příklad: na jaře dostala stejné osvobození programátorka Erin Maus.

Koncem srpna poslal Durman dopis univerzitnímu oddělení rovných příležitostí a požádal o úpravu práce podle svého přesvědčení. V polovině září ho pozvali na schůzku a 25. září žádost schválili: oddělení usoudilo, že jeho útvaru to nezpůsobí nepřiměřené potíže. Chronologii a citace z dopisu uvádí tisková zpráva asociace, která mu se žádostí pomáhala.

Durmanovo zdůvodnění je filozofické. „Morálními lidmi, pro sebe i pro druhé, se stáváme tehdy, když aktivně používáme vlastní rozum,“ řekl TechCrunch. Když myšlení svěříme stroji, nevyhnutelně prý zeslábne i schopnost jednat morálně. V dopise přidal další argumenty: AI lidem brání vydělávat na živobytí, škodí přírodě a vytlačuje lidskou tvorbu. Závěr zní: „Nemohu s čistým svědomím podílet se na používání a šíření této technologie.“

Náboženství bez boha podle zákona

V dubnu 1964 vyplňoval Elliott Welsh dotazník odpůrce vojenské služby. Podepsat ho mohl, jen když škrtl slova „moje náboženská výchova a“. Své názory na válku si podle vlastních slov utvořil z knih o historii a sociologii. Welshe odsoudili za to, že se nedostavil k odvodu, ale v roce 1970 Nejvyšší soud verdikt zrušil. Hluboké morální přesvědčení, rozhodli soudci, dává stejné právo nebojovat jako víra. O pět let dřív soud v případu Daniela Seegera už uznal právo odepřít službu někomu, jehož víra zaujímá v životě místo rovnocenné místu Boha u tradičně věřících.

Stejná logika žije i v pracovním právu. Hlava VII zákona o občanských právech z roku 1964, Title VII, zakazuje zaměstnavatelům diskriminovat lidi kvůli víře a ukládá jim vycházet jim vstříc. Komise pro rovné příležitosti v zaměstnání (EEOC) vykládá slovo „náboženství“ velmi široce. Víra v Boha není nutná: chráněno je i morální přesvědčení o dobru a zlu, pokud se ho člověk drží stejně pevně jako věřící svého náboženství.

Kořeny sahají ještě hlouběji. V roce 1961 řešil Nejvyšší soud případ Roye Torcasa: stát Maryland mu odepřel místo notáře, protože neprohlásil, že věří v Boha. Soud se postavil na Torcasovu stranu a v jedenácté poznámce pod čarou k rozhodnutí vyjmenoval náboženství, která víru v Boha neučí: buddhismus, taoismus, etickou kulturu a sekulární humanismus. To všechno je americké právo, jinde platí jiná pravidla.

V roce 1964 branec škrtl z dotazníku slovo „náboženské“ a soud ho přesto ochránil
V roce 1964 branec škrtl z dotazníku slovo „náboženské“ a soud ho přesto ochránil

// Časová osa

  1. Torcaso: Nejvyšší soud USA řadí sekulární humanismus mezi náboženství bez víry v Boha.
  2. Případ Seeger: právo nesloužit z přesvědčení získává ten, jehož víra je „rovnocenná“ víře v Boha.
  3. Welsh: soud chrání přesvědčení brance, který z dotazníku škrtl slovo „náboženské“.
  4. Groff: zaměstnavateli je znatelně těžší odmítnout úpravu kvůli víře.
  5. Programátorka Erin Maus získává osvobození od AI jako unitářka.
  6. Kentuckyská univerzita osvobozuje humanistu Davida Durmana od osobní práce s AI.

Durman se neodvolává na lásku ke starým metodám, ale na ucelený pohled na to, odkud se v člověku bere morálka. A právě na tom zákonu záleží.

Kde končí víra a začíná „prostě se mi to nelíbí“

Říct šéfovi „ChatGPT mě štve“ a dostat osvobození nepůjde. EEOC to píše výslovně: sociální, politické a ekonomické názory, stejně jako osobní preference, za náboženské přesvědčení nepovažuje. Je potřeba ucelený obraz světa, ne názor na produkt.

Zaměstnavatel ale také nesmí zkoumat, zda je víra správná. Upřímnost se předpokládá a komise upřesňuje: nezáleží na tom, zda se člověk svých názorů drží „z těch správných důvodů“. Není nutné ani to, aby jeho přesvědčení sdílela nějaká církev.

Dobře to je vidět na příběhu Erin Maus, té, která Durmana inspirovala. Na jaře 2026 programátorka ze Severní Karolíny, členka unitářsko-universalistické církve, požádala o osvobození od AI z etických a ekologických důvodů. Církev svůj postoj k AI teprve formuluje. V polovině května firma souhlasila. „Kód píšu a kontroluju ručně a je divné to říkat nahlas,“ řekla Mausová novinářům Business Insideru a její příběh převyprávěl Futurism. Podle jejího pozorování zvládá úkoly bez AI stejně rychle jako kolega s ní. Nezdá se jí, říká, že by AI všechno tak zásadně měnila.

Proč má zaměstnavatel těžké říct „ne“

Ani upřímná víra osvobození nezaručuje. Zaměstnavatel může odmítnout, pokud by ho úprava vyšla příliš draho. Jenže v roce 2023 se tahle zadní vrátka výrazně zúžila.

Listonoš Gerald Groff dodržoval nedělní klid, ale pošta začala na základě smlouvy s Amazonem rozvážet balíky i v neděli. V roce 2019 Groff z pošty odešel a jeho žaloba došla až k Nejvyššímu soudu. Rozhodnutí padlo jednomyslně, všemi devíti hlasy. Dřív stačilo mnoha soudům k odmítnutí, že úprava vyjde zaměstnavatele o něco dráž než minimum. Teď musí zaměstnavatel prokázat, že zátěž je podstatná pro jeho podnikání jako celek.

Na AI se tohle pravidlo aplikuje těžko. V červnu 2026 právníci firmy FordHarrison rozebrali, kdy je odmítnutí přece jen oprávněné. Například když se bez AI nedá vykonávat samotná práce, když ji vyžaduje smlouva s klientem nebo je zabudovaná do hlavního systému firmy. Obecná slova o tom, že AI je „důležitá“ a „zvyšuje efektivitu“, ale soudu stačit nemusejí. Kdyby se některý inženýr z Coinbase odvolal na upřímnou víru, musela by firma dokazovat, že jeho osvobození vážně zasáhne podnikání. Rozhodnutí odvolacích soudů v takových sporech zatím nejsou: všechny známé případy skončily smírně uvnitř firem.

Tlačítko AI zůstává na obrazovce

Durmanovo osvobození má jasné hranice. Jak upřesňuje právní portál FindLaw, Durman vysvětloval, že jeho přesvědčení odporuje práce s Copilotem v Microsoft Teams, s ChatGPT a s Claude. Osobně je teď používat nemusí. Na schůzky ale chodí a materiály odevzdává přes stejné platformy s vestavěnou AI jako kolegové. Když schůzka běží v Teams, Copilot tam nikam nezmizí, Durman ho jen nezapíná.

Osvobození se týká jen jeho vlastní práce: AI na společných platformách nikam nemizí
Osvobození se týká jen jeho vlastní práce: AI na společných platformách nikam nemizí

Takových žádostí bude pravděpodobně přibývat. Papež Lev XIV. nazval AI hrozbou pro lidskou důstojnost. Právnička humanistické asociace Alexandria Huyskensová říká, že tahle obava spojuje katolíky, unitáře i humanisty. Asociace chce, aby nevěřící věděli: zákon chrání i je.

Sám Durman tvrdí, že nikoho nezískává pro svou věc, jen chce, aby se lidé s podobnými pochybnostmi odvážili je hájit. Univerzita souhlasila s výhradou: úprava platí, dokud zaměstnanec dál „plní základní povinnosti své pozice“, vysvětlil TechCrunch mluvčí univerzity Jay Blanton. „Jak se mění technologie a povinnosti, mohou být úpravy přehodnoceny, aby zůstaly přiměřené a proveditelné.“