// Obsah
Dne 30. října 2026 přelétal satelit Google nad Špicberky, když na Zem dorazilo tříveršové haiku. Inženýři požádali jazykový model na palubě, aby složil báseň o tom, jaké to je být ve vesmíru. Model odpověděl anglicky: „Modrá koule dole, / data plynou v tiché milosti, / světlo hvězd živí mé jádro.“ A na konec připojil emoji s jiskřičkami.
O události informoval vedoucí projektu Travis Beals. Podle něj poprvé v historii serverový čip Google vydal odpověď AI přímo ve vesmíru. Satelit projektu Suncatcher je prototyp budoucího datového centra na oběžné dráze.
Básně složil jediný čip ze čtyř: energie na palubě stačí, aby běžel zhruba 20 minut. A aby takové satelity jednou nahradily pozemní datová centra, musela by raketa Starship podle výpočtu samotného Googlu startovat každé dva dny po dobu deseti let.
Čtyři čipy a jeden kilowatt
Satelit postavila společnost Planet a na oběžnou dráhu ho 1. října vynesla raketa SpaceX při sdíleném startu Transporter-18. Uvnitř jsou čtyři TPU, tedy tenzorové procesory Google. Firma je vyrábí pro svá datová centra a běží na nich její neuronové sítě. Na palubě je Gemma 4, otevřený model Google DeepMind.
Zní to působivě, jenže možnosti satelitu jsou skromné. Solární panely dávají nanejvýš jeden kilowatt, tedy méně, než spotřebuje obyčejná rychlovarná konvice. Proto, jak píše TechCrunch, lze zapnout jen jedno TPU ze čtyř a vydrží běžet zhruba 20 minut v kuse.
I s prvenstvím je potřeba být opatrný. Google mluví o první odpovědi AI od serverového TPU na oběžné dráze a slova jsou tu zvolena pečlivě. Samotná Gemma ve vesmíru už byla: koncem roku 2025 startup Starcloud vypustil satelit s grafickou kartou Nvidia H100. Na ní natrénoval malý model na Shakespearových hrách a zároveň dostával odpovědi od dřívější verze Gemmy. První zpráva z tohoto satelitu začínala slovy „Zdravím vás, pozemšťané“. Novinka u Googlu je jiná: do vesmíru poletěl její vlastní čip a na něm chce firma postavit celý systém.
Proč tahat server do vesmíru
AI spotřebovává stále víc elektřiny a stavět datová centra na Zemi je čím dál těžší. Podle průzkumu Heatmap News, na který odkazuje CNBC, bylo v květnu 2026 sedm z deseti Američanů proti datovému centru poblíž domova. O rok dřív to byli čtyři z deseti. Místní úřady navrhují zákazy výstavby, obyvatelé se přou o vodu a půdu.
Ve vesmíru nejsou sousedé a slunce svítí téměř pořád. V popisu projektu z roku 2025 Google uvádí, že na správné dráze vyrobí solární panel až osmkrát víc energie než na Zemi. Dráha je k tomu vybrána zvláštní, heliosynchronní, vedoucí podél hranice úsvitu a soumraku. Satelit na ní téměř nezajíždí do stínu Země.
Podstata záměru není v jediném satelitu. Google počítá s rojem 81 přístrojů ve výšce zhruba 650 km. Celý oblak je široký asi dva kilometry a sousední přístroje letí 100 až 200 metrů od sebe, jako domy v sousedních ulicích. Každý satelit ponese desítky čipů a laserové spojení mezi nimi umožní roji počítat jako jeden velký počítač. Současný satelit létá sám. Dva přístroje propojené laserem chce Google vypustit v roce 2027.
Chyba, které si nikdo nevšimne
Hlavním nepřítelem elektroniky na oběžné dráze je radiace. Nabitá částice může čip prorazit a změnit v paměti nulu na jedničku. Porucha vypadá neškodně, ale v neuronové síti dokáže nenápadně zkazit odpověď.
Před startem Google ozářila své TPU generace Trillium svazkem protonů na urychlovači Kalifornské univerzity v Davisu. Bezpečnostní rezerva se ukázala jako velká. Nejslabší byla rychlá paměť HBM, ale i ta začala selhávat až při dávce téměř třikrát vyšší, než jakou stíněný čip nasbírá za pět let na oběžné dráze. Jeden čip ozářili dvacetkrát silněji, než odpovídá této pětileté normě (15 krad proti 750 rad), a nikdy neselhal.
Pak si inženýři všimli, že při zkouškách čipy kryl víc kovu, než bude ve vesmíru, a pokus zopakovali. Chyb v logice přibylo jen mírně. Pro odpovídání na dotazy Beals takovou úroveň označuje za velmi nízkou: zhruba jedna chyba na milion operací. Jiná věc je obří trénovací běh, kde tisíce čipů pracují měsíce. Tam je to podle něj už problém: zkažený bit se může dostat do samotného modelu, a ne jen do jedné odpovědi. „Testovali jsme to na Zemi, ale žádný test se nevyrovná skutečnému,“ říká Beals. Právě kvůli takovému testu satelit létá.
1800 startů
Nejtěžší na vesmírném datovém centru nejsou čipy, ale doprava. Kolik bude stát, spočítala Google sama. Předpokládejme, že do poloviny 2030. let start zlevní na 200 dolarů za kilogram. Pak bude podle jejího odhadu provoz datového centra na oběžné dráze zhruba stejně drahý jako platit za elektřinu stejnému datovému centru na Zemi.
Začátkem října 2026 Google zveřejnila recenzovanou verzi výpočtu, kterou připravuje k publikaci časopis Joule. Je z ní vidět, co ta cifra stojí. Autoři vzali za základ, jak rakety zlevňovaly od první Falconu 1: zhruba o 20 % ročně. Rakety zlevňují, dokud létají: každá další várka nákladu vychází levněji, jako u každé sériové techniky. Levný kilogram je proto potřeba nalétat. Aby Starship zopakoval cestu Falconu 9, musí na oběžnou dráhu vynést 370 000 tun nákladu. Při 200 tunách na let to dává zhruba 1800 letů za deset let, tedy asi 180 ročně.
Pochybnosti má i samotná SpaceX, hlavní dopravce budoucích orbitálních datových center. V lednu 2026 je Elon Musk nazýval samozřejmým řešením. A v dokumentech k IPO firma investory varovala, že orbitální výpočty „nemusejí dosáhnout komerční životaschopnosti“. V takových dokumentech jsou opatrné formulace běžné, ale jedno je řečeno přímo: projekt závisí na tom, zda se podaří udělat ze Starshipu masovou dopravu. Sám Beals rychlé výsledky neslibuje a Suncatcher nazývá dlouhodobým projektem na hraně možného.
Haiku nad Špicberkami dokázalo, že spojení i čip fungují. Zbytek závisí na raketě, která by musela létat 180krát ročně. Od prvního letu v plné sestavě v dubnu 2023 Starship nikdy nevzlétl víc než pětkrát za rok.
